Jak vyfotit svůj první článek v tištěné Vogue
Helena na jedné obálce leží ve svetru a na druhé si zakrývá obličej před sluncem.
Tak jsem zkombinovala obojí a vznikla vážně špatná fotka mne ve svetru, před postelí, mávající oknu, jak se snažím být něčím (modelkou), čím nejsem a nebudu. :D
A o tom vlastně článek je. Takže je to relevantní!
Ale k věči.
Můj příběh o tajemství, které poprvé sdílím se světem, i s těmi nejbližšími.
Po nocích jsem přemýšlela, zda je o takovém tématu vůbec vhodné psát. Navíc v mém premiérovém článku. A ještě k tomu do magazínu, jako je Vogue.
Jestli není přílíš osobní, přílíš kontroverzní, přílis ubrečené, nepříjemné, zvláštní, nehodící se.
Ale vlastně je to ve finále přesně to, co (když už něco) chci světu předat.
Sdílením své vlastní životní fáze mohu někomu dalšímu pomoci pochopit tu svou.
Jinému zas poskytnout šanci nahlédnout do toho, čemu svého bližního, který tímto prochází, nerozumí.
Mohu předat naději, že tato “fáze” není beznadějná a neprožívá jí sám.
Reakcí se mi dostalo již mnoho. A moc vám za ně děkuji.
Protože i já se teď cítím, že nejsem beznadějná a sama. .
Já ve Vogue. Říjnové číslo, v prodeji do konce měsíce. 🖤
